Týnec nad Sázavou - 2018

Významný občan Stanislav Šípek

Pan Stanislav Šípek, nový Významný občan Týnce nad Sázavou v příštím roce oslaví životní jubileum. Jeho životopis se začíná psát před bezmála 70 lety a celý dosavadní život byl věrný svému městu. Vyučil se zde elektromontérem a pak pracoval v Metazu. První otázka se proto nabízí. Narodil jste se v Týnci, vyučil jste se v Týnci, pracoval v Týnci. Opravdu jste nikdy město na delší dobu neopustil?

Narodil jsem se v Benešově, a pak už žiju v Týnci. Kromě vojenské služby jsem ho opravdu neopustil. Bydlím ve stejném baráčku, který postavil můj děda. Chtěl bych podotknout, že Šípkové jsou starý týnecký rod. Už můj děda a praděda zde žili.

Pane Šípku představte nám, prosím, Vaši rodinu?

Mám manželku, dvě dcery, šest vnoučat. Jedna dcera a tři vnoučata žijí v Týnci. Ne sice v našem domě spolu s námi, ale navštěvujeme se neustále. Další vnoučata bydlí blízko Prahy. Jsme spolu každou chvíli. Můžu říci, že nebýt podpory rodiny, tak bych to nemohl dělat. To neustálé toulání světem by mi každá žena nedovolila.

Po kom jste tak činorodý? Tatínek založil vlastivědný klub. Jste po něm?

Ano, to je pravda. Už můj děda založil sociální demokracii v Týnci a zdejší hasičský sbor. Můj otec u hasičů pokračoval a podílel se na založení turistického oddílu. Já vlastně převzal jejich štafetu. U hasičů jsem od 22 let, u turistů od 14. Dá se říci, že záliby se dědí. Ještě dodnes s námi dcery jezdí na vodu, týnecká část rodu je v klubu týneckých turistů a chodí s námi na pochody.

Muška jenom zlatá

My teď zamíříme do divadla. Vaše divadelní kariéra začala už v roce 1964 ve hře Škola – základ života. Vzpomenete na tyto začátky?

Vzpomínám na ně rád. Ale v tomto případě musím podotknout, že nikdo z naší rodiny, z mých předků, se divadlu nevěnoval. Já jsem v 15 letech nastoupil do Metazu jako elektrikář. V té době nás oslovil režisér inženýr Bayer, na kterého strašně rád vzpomínám. Pod jeho vedením jsem spolu se třemi kamarády začali hrát Školu základ života. Já v roli Boukala: „muška jenom zlatá,‘a už mi to zůstalo. Věnovali jsme se divadlu až do roku 89. Pak byla desetiletá přestávka. Během ní bohužel moji kamarádi zemřeli. Pak jsme činnost obnovili a pokračujeme dodnes.

Divadelní kariéra pokračovala dalšími rolemi a v současné době excelujete jako Ježibaba v Perníkové chaloupce ochotnického divadelního spolku Netopýr. Z Vašeho výkonu úplně čiší radost. Je vidět, že Vás to opravdu baví.

Baví mě to moc. Kdyby mě to nebavilo, tak ať už se to týká hasičů, vodáků, turistů, jiných organizací, tak bych to nemohl dělat. Nepovažuji to za zásluhu. Díky těm lidem kolem, mým přátelům, rodině, to dělám rád.

Jste také jedním z dlouholetých členů týneckého turistického oddílu a od roku 1991 jeho předsedou. Pořádáte pochody Posázavím i jeden z nejstarších pochodů u nás – Přes čtyři zámky. Turistika je Vaše další vášeň. Kam všude už jste se vydal?

Pochodu Přes čtyři zámky jsem se zúčastnil, když se šel podruhé. To už se tedy nějaký pátek chodí. Cestujeme po celé republice. Teď pojedeme do Nepomuku, předtím jsme byli v Krumlově. Tam se šel už 50. ročník a bohužel poslední. Pořadatelé zestárli. Já se zúčastnil 47 ročníků. Jeden z nejtěžších pochodů, Čechtická luna, je zajímavý tím, že se musí dojít do místa přespání, kam vezou batohy. Kdo tam nedojde, tak zkrátka spí v lese. Další pochod, Prčice, jsem šel poprvé v roce 1967. Vidíte, že chodím dost a dlouho.

Vydržíte někdy v klidu? Umíte se vůbec zastavit? Další vaše velká radost je vodáctví. Takže co jsem ještě nezkusil – vodu? Jdu do lodě! Nebo jak to bylo?

Vodáctví se možná také dědí. Můj děda, zedník, když na jaře a na podzim byla velká voda, ale nebyla práce, pomáhal na vorech. Protože jsme se narodili u vody a k řece máme blízko, tak v roce 1971-72 se parta místních kluků dohodla, že založíme vodácký kroužek. Vedl nás o deset let starší Josef Raichl. Také na něho moc rád vzpomínám. Jakmile je voda, tady v Týnci je jí bohužel málo, tak vyrážíme. Už jsme byli na Slovensku, v Rumunsku, v Polsku. Na příští rok máme v plánu na týden Ohři. Do toho si dáme nějaké ty kratší úseky.

Jste také hasič. A ne ledajaký. Býval jste i velitel zásahové jednotky. Pomáháte při požárech, povodních. Určitě zajímavá, ale i nebezpečná práce.

Můj děda založil hasiče, mám po něm ještě z té doby uniformu. Můj otec byl celý život hasič a já v tom jen pokračuji. Musel jsem to logicky převzít. Teď už jsem jenom člen výboru, přece jen stáří se sem tam hlásí. Předtím jsem byl aktivní. Pomáhali jsme při povodních, hasili jsme, když hořel les. To jsou vzpomínky. Doufám tedy, že hořet nebude, ale u těch hasičů bych ještě rád zůstal. I když to převzali ti mladší.

Na pana Stejskala vzpomínám s úctou

Pane Šípku, je to skoro neuvěřitelné, ale Vy jste i členem vlastivědného spolku. Váš den musí mít asi víc hodin než den každého z nás. Jak to všechno stihnete?

Vlastivědný spolek měl mezeru v činnosti, můj otec mezitím zemřel. Náš příbuzný, František Šípek, první oceněný Významný občan, mě do spolku přivedl. Člověk, kterého však musím zmínit, je pan Stejskal. To byla duše vlastivědného klubu. Vždycky se najde někdo, kdo kolem sebe shromáždí lidi podobného ducha, a pak je tak vede. Když odejde, oni v tom pokračují.

Rodina Vás podporuje, jak už jste řekl. Vaše paní chodí na pochody s Vámi a sjíždí s Vámi i neklidné vody?

Rodina chodí na pochody. Manželka sice jen na ty kratší, a raději s kamarádkou. Na divokou vodu ale moc ne. Pochází z vesnice, kde největší tok byl potůček, který přeskočí i slepice. Manželka proto k řece takový vztah nemá.

Pane Šípku, nový Významný občane města Týnec nad Sázavou, jsem moc ráda, že jsem Vás mohla poznat. Jste ohromnou inspirací pro nás všechny, kteří si neustále stěžujeme na nedostatek času a vymlouváme se na to, proč nemůžeme to nebo ono.

Víte, on kdyby to člověk dělal jako jedinec, tak to asi bude mít těžké. Nejspíš nemožné. Ale když má okolo sebe partu kamarádů, přátel, tak se to dá zvládnout lehce a s radostí. A ještě mi zbývá spoustu času na můj další koníček, kterým je čtení.

Ještě jednou Vám gratuluji k Vašemu ocenění a přeji do dalších let hodně zdraví a stále tolik neutuchajícího elánu.