Týnec nad Sázavou - 2019

Oslavy 120 let školy, hasičů, divadla a knihovny

Stará škola, týnečtí hasiči, knihovna a ochotníci slaví tomto roce 120. výročí svého vzniku. Takový věk, v lidském životě takřka nemyslitelný, však z oslavenců neudělal kmety, ale naopak jsou čím dál mladší a živější.

Stará škola je plná dětí, žije jejich smíchem i zlobením. Také je však plná hodných a obětavých paní učitelek, které děti učí poznávat svět tak milou formou, že se malým školáčkům ani po vyučování nechce domů.

Hasiči mají spoustu mladých a nadšených kluků, kteří rádi pomohou tam, kde je potřeba. S láskou opečovávají hasičskou techniku, chystají akce pro děti, jsou připraveni vyjet bez ohledu na svůj volný čas.

A knihovna? Ač je doba internetu a děti prý nečtou, tak ty týnecké ano. Vždyť už v 8 letech jsou pasovány na čtenáře, a to přímo rytířem. A když už vstoupily do čtenářského stavu, tak mu dělají čest. Knihovna je jich vždy v úterý a ve čtvrtek odpoledne plná. Sice nesahají už tolik po pohádkách a příbězích Dětí z Bullerbynu jako my, teď letí horory, ale čtou. A čtou rády. Naše knihovna na tom má ohromný podíl.

Ještě zbývá ochotnické divadlo. Představení ochotnického spolku Netopýr už viděl asi každý Týnečák, a jistě mi dáte za pravdu, že hry mají nápad, vtip, a že se u nich dobře bavíme. Už 120 let, i když v počátcích se divadlo nejmenovalo Netopýr, a navíc vlastně skoro za všechno mohli hasiči.

Teď pohled do historie…

Škola

V roce 1894 bylo za 600 zl. zakoupeno místo pro novou školní budovu. Rozpočet na stavbu činil 33 015 zl. Náklady musely hradit přiškolené obce, které rozepsaly přirážky na základě daňových předpisů na jednotlivé majitele nemovitého majetku a provozovatele živností a obchodů. Dne 7. července 1898 byl položen základní kámen, který je umístěn v severovýchodním rohu této budovy. Do kamene je vložena plechová krabice, a v ní na pergamenovém papíře tento zápis: „Tato škola byla postavena za panování císaře Františka Josefa I. Okresním hejtmanem byl p. Adolf Heinz, okresním školním inspektorem p. Alois Schröck. Starostou obce byl p. Josef Pazdera, rolník v Chářovicích. Na škole působili v této době učitelé: František Kozelka, řídící učitel; František Zelenka, učitel; Emanuel Svoboda, učitel; František Papoušek, učitel; Stanislav Karas, učitel; a industriální učitelka, Anna Hellerová.“ Dne 5. září 1899 odevzdal stavitel Josef Hromas z Neveklova novou pětitřídní školní budovu do užívání a 10. září ji vysvětil administrátor P. Lásko. V současné době školu navštěvuje 150 dětí, které 11 pedagogů učí v 7 třídách.

Hasiči

120 let dobrovolné hasičské organizace, to je práce, osudy, radosti a strasti stovek lidí několika generací, které si navzájem z otce na syna, ze synů na vnuky předávaly myšlenku požární ochrany na pomoc svému bližnímu, sousedovi i neznámému, ve dne v noci, v létě v zimě, za pohody i nečasu. V roce 1899 se spojily tři osady - Týnice, Brodce a Podělusy, a po přípravných pracích byla svolána 6. srpna 1899 do hostince U Korbelů první valná hromada. Sešlo se 61 členů a „Sbor dobrovolných hasičů spojených obcí Týnice nad Sázavou, Brodce, Podělusy“ byl ustanoven. Kromě boje se živly a pomoci, kde bylo potřeba, také veškerá kulturní a vzdělávací činnost na vesnicích byla jen v rukou hasičů, a to až do konce 1. světové války, kdy začíná pracovat více spolků. Proto i hasiči stáli u zrodu týnecké knihovny. Dne 9. prosince 1899 je na schůzi hasičů přineseno a darováno prvních 33 knih, další knihy se zakoupily v Benešově a už v únoru 1900 začalo půjčování knih pro veřejnost.

Knihovna

První knihovna byla umístěna v hostinci „U Korbelů“, kde vydržela do 1. světové války, kdy většina hasičů odešla na frontu. Ještě během války knihovnu vedou místní studenti, v roce 1922 ji věnovali obci. Po menších úpravách je přestěhována do kampeličky, a později do dnešního hradního muzea. Okupace po 15. březnu 1939 zasahuje i do života knihovny, která se ocitla v zabraném území – cvičišti SS. Došlo k nucenému vyřazování zakázaných knih, ale díky odvaze lidí byla většina knih uschována, a tím zachráněna. V květnu 1945 bylo v knihovně 1 144 knih, a ztráta za okupace byla jen 50 knih. V sedmdesátých letech se knihovna stěhuje do dosavadního sídla, kde byly v roce 1997 pro veřejnost zpřístupněny nové adaptované prostory. V současné době knižní fond čítá na 50 tisíc svazků.

Ochotnické divadlo

I na vzniku ochotnického divadla u nás má zásluhu Sbor dobrovolných hasičů spojených obcí Týnice nad Sázavou, Brodce a Podělusy. Zachovala se pozvánka k Mikulášské zábavě z 2. prosince 1899, kde je v programu i komedie o jednom jednání „Palečkovo dobrodružství“. Bylo to první divadelní představení, a poté následovala řada dalších. Hrály se hry nejen pro pobavení, ale i hry podněcující lásku k vlasti a k touze po samostatnosti. Nezapomínejme, že jsme v té době byli pod Rakousko-Uherskem. Současný ochotnický spolek Netopýr plní sály a diváci se baví u her klasických i her upravených tak, jak je neznáme, ale o to víc si je užíváme. Třeba Perníková chaloupka rozesmává obecenstvo malé i velké, a dokonce i samotné herce během hraní. O tom jsme se mohli přesvědčit i během našich slavností. (Zdroj: Kniha Týnec nad Sázavou, k historickým kořenům města)

Pojďme se nyní podívat, jak jsme si oslavy 120. narozenin školy, hasičů, knihovny a ochotníků užili…

Už v pátek 21. června se před městským úřadem rozezněla rocková hudba. Ano, začal RockPark a vystupující to rozjeli hned zpočátku tak ostře, že bylo každému jasné, že se chystá něco velkého. Vždyť i jména skupin zněla hodně zajímavě, například Cocotte minute, BikinyShop… Pěkné, že :).

V sobotu ráno jsme se přesunuli před DPS, a chtělo by se napsat, že jsme zvolnili, protože se hrála hudba především pro dříve narozené. To je sice pravda, ale i tady zněly decibely široko daleko, do rytmu si podupávali, případně prozpěvovali i kolemjdoucí, a babičky i dědečkové se na lavičkách vrtěli jako by jim bylo o pár desítek let méně. Vystoupení orchestru ZUŠ Benešov, Vranovanky a Týnečanky doplnily krásné mažoretky.

Ve 13. hodin jsme zahájili oslavy na hlavním pódiu na parkovišti před úřadem vystoupením dětí ze základní školy – tzn. písničky, flétničky, tanečky. Trochu nám to komplikovalo počasí. Sluníčko si asi myslelo, že netřeba nosit dříví do lesa, tak svítilo jen chvílemi, protože děti svět rozsvítily za něj, o to častěji se však z nebe snášely letní přeháňky. Nálada ale byla i tak výborná. Obecenstvo každé vystoupení odměnilo potleskem a vystupující děti, stejně jako diváci, si tu chvíli slávy opravdu užívali.

Pak už v rychlém sledu následovalo představení divadla Netopýr O kohoutkovi a slepičce, zahrané s vtipem, šarmem a precizností, za kterou by se nemuseli stydět ani herci Národního divadla :). Hasiči předvedli, že jsou chlapi, jak se patří, a v případě nebezpečí budou umět lidem pomoci. Koncert skupiny Light Love přilákal mladší posluchače, a pak jsme si ještě na skok odběhli do knihovny na besedu se Zuzanou Bubílkovou, abychom se vrátili poté před úřad a na RockParku vydrželi až do noci. Jídla i pití bylo ve stáncích dost, hudby všude také a lidé se bavili. „Dost dobrá kalba,“ zhodnotila parta odrostlejších teenagerů průběh večera. Nezbývá než souhlasit, i když by se to dalo říct asi lépe :), a proto v závěru zjemníme a naladíme se na romantiku. K tomu si pomohu upravenými slovy klasika, která průběh oslav také vystihnou docela přesně: „Tento způsob léta zdá se mi poněkud šťastným…“

Oslavenci, tak k Vašim 120. narozeninám všechno nejlepší. Děkujeme Vám, děkujeme lidem, kteří za Vámi stojí, a díky kterým jsme měli 22. června co slavit.